Kreditní karta je v současném měřítku široce rozšířena, to ale přineslo i široké možnosti jejího zneužití. Proti rozličným formám zneužití musela být přijata příslušná bezpečnostní opatření.

Ochranné prvky dělíme do dvou základních skupin. První skupinou jsou prvky, které jsou přímo na kreditní kartě a tou druhou jsou ochranné prvky, které nejsou na kartě napsané, ale mají s jejím používáním bezprostřední souvislost. Zcela základním ochranným znakem každé kreditní karty je karta samotná. Zvláště v historii nebyly mezi lidmi rozšířené technologie, které by umožňovali karty padělat. Kreditní karta má zcela jedinečný tvar i rozměr, také materiál na tvorbu kreditní karty nebyl volně k dispozici. Už i historicky první karty měli potisk, který ovšem nebyl napodobitelný běžnými tiskárnami. Karta jako taková je zkrátka velmi špatně padělatelná. Nebo spíše byla.

Se zpřístupňováním nejrůznějších přístrojů a technologií bylo potřeba přijmout nová bezpečnostní opatření, která by ochránila používání těchto karet. V první řadě to bylo opatření kreditní karty hologramem. Ten odlišuje kreditní karty od těch debetních, ty většinou hologram nemají. Nezbytným prvkem elektronických karet je magnetický proužek. Ten předává terminálu základní informace o kartě, o majiteli a umožňuje bankovní operace.

Čipové kreditní karty navíc obsahuje i čip o přibližné velikosti 1 cm2, který má za úkol odstranit hlavní rizikové úskalí embosovaných karet. Většinou jsou kreditní karty právě embosované. Sice se tvrdí, že je lze častěji použít než kreditní karty elektronické, ale je tu také mnohem větší riziko zneužití. Do druhé skupiny ochranných prvků patří například PIN kód, který sice není nikde napsán (pokud ano, tak ho okamžitě znehodnoťte), ale přitom se váže pouze ke kreditní kartě a je jedním z nejdůležitějších zabezpečení.

Štítky: , , ,

Příspěvek byl vložen dne 13.8.2009 v 15:54 hodin a nachází v kategorii Nezařazené.
Odkazy: Komentáře, Trvalý odkaz.